Každý objekt (obraz, space art, model atp.) má určitou stavbu a je umístěn do určitého prostředí. Pokud má být výsledek co nejkvalitnější, musíme vzít v úvahu výtvor jako celek a zjistit, zdali jsou primární, sekundární a terciální tvary uspořádány správně.
Primární tvar určuje základní tvar objektu - často jím bývá obrys objektu. Ostatní tvary (sekundární a terciální) by se měly soustředit v něm nebo v jeho těsné blízkosti. Měl by to být ten objekt, kterého si nejdřív všimnete a který dává kostru obrázku.
Sekundární tvary většinou dávají primárním tvarům specifičtější tvar a výrazně je doplňují. Mohou být půdou pro umístění terciálních tvarů.
Terciální tvary jsou jednoduše řečeno detaily. Ať už ptáci na obloze nebo malé chladící obvody na robotické paži, toto všechno jsou terciální tvary.
Ovšem pozor, pokud umístíte terciální (nebo sekundární) tvary špatně, může se zničit kompozice obrazu.
Takhle to opravdu vypadat nemá. Pokud se podíváte na obrázek, první, co Vás zaujme, je skupina modrých teček - terciálních tvarů. Tím se ničí kompozice a základní tvary zanikají pod záplavou detailů.
Pokud by jste chtěli dělat Digital Paint, Space Art nebo 3D modely, je třeba znát tuto kompziční vlastnost a umět jí využít. Je jen na Vás, jaký poměr primárních, sekundárních a terciálních tvarů zvolíte, ale měli by jste je dodržovat.
Právě díky těmto pravidlům by jste neměli používat stereotypní vzorky a textury, stejně jako jednoduché procedurální shadery s nulovou náhodností.
Pokud se podíváte při cestě do práce nebo do školy na silnici, vidíte, že není celých dvacet kilometrů stejná, jsou na ní praskliny, kanály nebo je jinak poškozená a znečištěná. Tím, že budete používat textury se správným poměrem primárních, sekundárních a terciálních tvarů, docílíte toho, že Vaše práce budou více realistické a příjemnější pro oko.
--Jan Roman 30. 5. 2009, 17:00 (UTC)